NEJVĚTŠÍ DIAMANT NA SVĚTĚ
Byla středa 26. ledna 1905 a v Jihoafrické republice byl horký letní den. V dole společnosti Premier Mine, severovýchodním směrem od hlavního města Pretoria, se správce dolu Frederick Wells chystal se svými horníky na sestup do těžební šachty. V tu chvíli neměli nejmenší tušení, co se jim ten den přihodí. V dole měli vykonávat zcela rutinní inspekci, to co se jim však poštěstilo, nesmazatelně změnilo naše moderní dějiny.
Ve chvíli, kdy byli asi 5.5 metru pod zemským povrchem, spatřili nepatrný odlesk světla z malého předmětu ve stropu těsně nad jejich hlavami. Frederick si zprvu myslel, že se jedná o počin připravený horníky, kteří na něj v rámci zábavy narafičili skleněný střep. Zvědavost mu ale nedala, vytáhl svůj kapesní nůž a rozhodl se předmět vyloupnout. K jeho překvapení byl “střep” i po lehkém vrýpnutí pevně zaklíněný v hornině, a tak jej začal postupně odkrývat. Nalezený “kámen” jim doslova vyrazil dech.
Jednalo se přibližně o 10,1cm vysoký, 6,35cm široký, 5,9cm hluboký a neuvěřitelných 3106,75ct (621,35g) vážící surový diamant. Frederick jej ještě ten den předal siru Thomasi Cullinanovi, který důl vlastnil a na jehož odkaz, byl původně novináři diamant také pojmenován. V té době se jednalo o největší diamant na světě (drahokamové kvality), který byl nalezen.
Největší surový diamant
Zajímavostí na surovém diamantu Cullinan byl také jeho tvar. Čtyři z jeho osmi povrchů byly hladké. Pro odborníky to je jasný signál toho, že diamant byl ve skutečnosti součástí mnohem většího kamene, jež se vlivem přírodních sil rozpadl. Na první pohled měl Cullinan modro bílý odstín a obsahoval malou vzduchovou kapsu, která pod určitými úhly vytvářela barevné spektrum duhy, nebo tzv. Newtonův barevný kruh.
Cesta Cullinanu do Buckinghamského paláce
Krátce po svém objevení byl Cullinan veřejně vystaven ve Standard Bank v Johannesburgu, kde si jej prohlédlo zhruba 9000 návštěvníků. V dubnu roku 1905 byl pak diamant za doprovodu několika detektivů slavnostně přepraven obchodním zástupcem dolu Premier na zaoceánský parník. Tam byl údajně uzavřen v kapitánově trezoru, jež byl hlídán po celou dobu plavby. Ve skutečnosti se ovšem jednalo o pouhou návnadu s falešným kamenem, která měla přilákat ty, kteří by ho chtěli ukrást. Skutečný Cullinan byl do Spojeného království zaslán běžnou mezinárodní doporučenou poštou v obyčejné krabici označené třemi šilinky.
Předseda vlády provincie Transvaal i přes značné nevole následně prosadil návrh koupit diamant od společnosti Premier Mine pro krále Edwarda VII, jako projev loajality a věrnosti lidí Transvaalu k trůnu a osobě Jeho Veličenstva. Tehdejší britský předseda vlády Bennerman dokonce radil králi, drahokam odmítnout.
Edward však nakonec podlehl přesvědčivým slovům Winstona Churchilla a dne 9. listopadu 1907 k příležitosti svých 66 narozenin požádal svého koloniálního tajemníka, lorda Elgina, aby za přítomnosti významných královských hostů oznámil, že dar přijal „pro sebe a své nástupce“ a že zajistí uchování tohoto jedinečného diamantu mezi historickými klenoty tvořící dědictví jeho koruny.
Proces řezání největšího diamantu drahokamové kvality
Pro zpracování surového diamantu si sám král Edward vybral Josepha Asschera z Royal Asscher Diamond Company, která již v té době měla obrovské renomé v oblasti zpracování diamantů. Surový Cullinan si v koloniálním úřadu v Londýně osobně vyzvedl dne 23. ledna 1908 Abraham Asscher, který jej bez jakékoliv ochrany převezl vlakem a trajektem v kapse svého kabátu do sídla společnosti v Amsterdamu. Mezitím se přes Severní moře oficiálně plavila loď Královského námořnictva se zcela prázdnou krabicí a opět ani její kapitán netušil, že jeho “drahocenný náklad” je pouhou návnadou.
Surový diamant byl Josephem rozdělen na polovinu dne 10. února 1908 v jeho dílně. V té době ještě neexistovala spolehlivá technologie, která by zaručovala kvalitu moderních standardů a řezání diamantů tak bylo obtížné a velmi riskantní. Po dlouhých týdnech precizního plánování byl proveden zhruba 1,3cm hluboký řez, díky kterému bylo možné rozdělit diamant pouhým jediným úderem. Samotné řezání drážky trvalo 4 dny a při prvním pokusu o rozdělení diamantu přelomil Joseph svůj ocelový nůž. Druhý vložený nůž pak následně Cullinan spolehlivě rozdělil podél jedné ze čtyř možných rovin štěpení na dva kusy. Kompletní řezání a zpracování diamantu trvalo neuvěřitelných 8 měsíců, přičemž 3 pracovníci pracovali na dokončení této zakázky kolem 14 hodin denně.
Diamanty pocházející z Cullinanu
Surový diamant Cullinan byl nakonec rozdělen na 9 hlavních kamenů o celkové hmotnosti 1055.89ct (211,178 g), plus dalších 96 menších briliantů a několik neleštěných fragmentů o celkové hmotnosti 19.50ct.
Všechny kromě dvou největších drahokamů (Cullinan I a Cullinan II) zůstaly po dohodě v Amsterdamu jako poplatek za Asscherovi služby. Přestože zbylou část sbírky (vyjma Cullinanu VI) vykoupila jihoafrická vláda, nakonec se všechny zbylé hlavní diamanty sešly jako dědictví pro královnu Marii z Tecku, a ta je předala své vnučce Alžbětě II. Cullinan I a II jsou pak dodnes součástí královských korunovačních klenotů.
Zaujal Vás příběh jednoho z nejznámějších diamantů? V následujícím článku naleznete jeho pokračování: Diamant Cullinan