DIAMANTY A ZÁSNUBNÍ PRSTENY
Ve společnosti dnes existuje mnoho zakořeněných tradic a zvyků, které jsou již od své podstaty spojeny výhradně s jedním výjimečným předmětem. K nadcházejícímu manželství tak již neodmyslitelně patří zásnubní prsten, který muž ženě předá jako zavazující symbol společné lásky.
I malé děti jsou si dnes vědomy, že zlatá obroučka s drahým kamenem je určitým znakem spojení dvou osob. Pojďme se tedy podívat, kdy tato tradice začala, a proč je konkrétně diamant nejoblíbenějším drahým kamenem při zásnubách.
Starobylý symbol oddanosti
Přesto, že některé zdroje připisují tradici zásnubních prstenů starověkým Egypťanům, kteří si měli návlékat rákosové prstýnky na prsteníček, aby tím odkázali na svou lásku k druhé osobě. Spolehlivě lze historii zásnubních prstenů vysledovat “jen” do starověkého Říma, ze kterého se do dnešní doby zachovalo mnoho dalších zvyklostí.
V úplném počátku patrně nebyl význam zásnubního prstenu tak prozaický, jako je tomu dnes. Římské ženy měly nosit prsteny z pazourků, slonoviny, kostí, ale i bronzu a dalších kovů, čímž poukazovaly na fakt, že již patří k jednomu muži a tím mu slibují svou poslušnost a maximální oddanost. Postupem času se pak tato tradice vyvíjela a přecházela do aktu vyjadřující vzájemné pouto a lásku.
Kolem druhého století před naším letopočtem začaly římské nevěsty dostávat dokonce zásnubní prsteny dva. Jeden byl proveden z běžně dostupného kovu a byl určený pro čas, kdy se žena věnovala domácím povinnostem. Na veřejnost ale vycházela s druhou obroučkou, která již byla vyrobena ze zlata. Tento zvyk pak přetrval hned několik století.
Vzhledem k vysoké četnosti zlatých prstenů a dalších šperků nalezených při archeologických výzkumech v Pompejích je patrné, že se už v té době jednalo o materiál, který byl běžně využíván pro každodenní nošení. Zničení města výbuchem sopky Vesuv přitom nastalo roku 79 našeho letopočtu.
Stvrzení manželství
S další zmínkou o zásnubním prstenu se můžeme setkat ve středověkém zákonu “Lex Visigothorum”. Tento spis z poloviny 7. století uvádí že, “Pokud byl proveden obřad při němž byl prsten dán i přijat jako zástava sňatku, slib již není možné za žádných okolností rozvázat, ačkoli byl smluven bez závazného sepsání.”
Svou oficiální podobu a význam získal zásnubní prsten až kolem roku 850. Tou dobou hlava katolické církve papež Mikuláš I. prohlásil, že mužský záměr oženit se, vyplývá z darovaného zlatého zásnubního prstenu ženě, kterou si chce vzít.
Diamantové zásnubní prsteny
První zdokumentovaný případ použití diamantů do prstenu pochází až následně z roku 1477. V té době měl rakouský arcivévoda Maxmilián I. Habsburský požádat Marii Burgundskou o její ruku a během aktu jí předal zlatý zásnubní prsten osazený diamanty do tvaru písmene “M”.
Přesto, že se tato událost uskutečnila již před stovkami let, diamantové zásnubní prsteny se mezi širokou veřejností staly oblíbenými, až po roce 1947, kdy britská společnost De Beers, těžící diamanty v Jižní Africe, zahájila svou reklamní kampaň “Diamanty jsou věčné”.
Šperkařský trh byl nově dostupnými africkými diamanty (na tu dobu) významně dotován a lidstvo tak mohlo pozorovat doslova rozmach diamantových zásnubních prstenů napříč všemi kulturami od Ameriky po Asii.