Potřebujete poradit? +420 721 639 954
Potřebujete poradit? +420 721 639 954
Je obecně známo, že diamanty tu byly dlouho před námi. Málokdo však již ví, kdy přesně byly tyto nejznámější drahé kameny poprvé objeveny a jak moc dlouhá byla jejich cesta k prvnímu použití ve šperkařství. Pojďme si proto tyto málo známá fakta objasnit.
Diamanty je dnes možné nalézt téměř na všech kontinentech. Úplný začátek jejich příběhu však začíná v Asii, kde se po miliardách let od jejich vzniku dostaly poprvé do kontaktu s lidmi. První textové zmínky pocházejí z Indie a jsou datované do doby před více jak 3.000 lety. Historikové dnes předpokládají, že vůbec první diamantový důl vznikl právě v Indii již v roce 800 před naším letopočtem.
V té době byly diamanty známy pouze v surovém stavu, a tak nelze hovořit o tom, že by si jich společnost cenila kvůli jejich kráse, jako je tomu dnes. Diamantové krystaly byly však velmi tvrdé a měly výjimečné optické vlastnosti. Díky tomu se staly oblíbeným materiálem pro výrobu různých talismanů a dekorativních předmětů. Buddhistické texty zmiňují použití diamantů již od 4. století před naším letopočtem. Díky unikátní vlastnosti diamantů lámat světlo, věřili buddhističtí mniši ve výjimečnou schopnost diamantů odvracet zlo.
Postupem času se význam a užití diamantů přirozeně měnil. Později v raném středověku se věřilo v jejich až zázračné léčivé schopnosti. Tradovalo se, že stav pacienta se bude zlepšovat, pokud se pacient bude diamantem křižovat. Za mnohem účinnější léčbu se však považovalo jeho samotné pozření. S postupem medicíny se i vnímání diamantů posunulo, a proto byly stále více vnímány pouze jako cenné předměty.
„Ještě do počátku roku 1730 byla Indie jediným známým světovým zdrojem surových přírodních diamantů.“
Evropská civilizace poznala diamanty až díky makedonskému králi Alexandru Velikém, který je roku 327 př. n.l. přivezl právě z Indie. Diamanty se však do šperků začaly osazovat až o celá staletí později.
Poprvé tomu údajně bylo v roce 1074, kdy byla koruna uherské královny zdobena vyjma diamantů i dalšími drahými kameny. Než byl ovšem vynalezen bodový brus, který umožnil (pro tu dobu) efektivní zpracování surových diamantů, uplynulo dalších 300 let. Do té doby se využívaly pouze dobře tvarované krystaly a ostatní byly vyřazeny, protože nikdo neměl tušení, jak je zpracovat.
První zmínky o broušení diamantů v Evropě pochází z Paříže roku 1407, kde existoval řemeslnický cech. V dokumentaci týkající se tohoto sdružení byly nalezeny konkrétní zmínky o brusiči jménem Herman, jež připravoval drahé kameny pro další klenotnické využití. V roce 1458 pak jeden z belgických řemeslníků objevil fakt, že diamanty je možné efektivně řezat pomocí jejich vlastního prachu. Tentýž muž také vynalezl první diamantový leštící kotouč, který umožňoval symetrické zarovnání faset diamantu.
Jakmile byla vyvinuta správná technika zpracování diamantů, jeho postavení v klenotnickém využití začalo nabírat rychlý spád. Z dostupných zdrojů byl v roce 1477 poprvé dán diamantový prsten jako návrh sňatku. Obdržela jej Marie Burgundská od rakouského arcivévody Maxmiliána I. Habsburského, čímž byla započata tradice zásnubních prstenů.
Brusičské techniky se i nadále dále vyvíjely, až se postupem došlo ke standardnímu briliantovému brusu.
Dlouhá staletí byly zlaté šperky pro běžnou populaci jen těžko dostupným zbožím. I proto byly do počátku 20. století považovány zásnubní prsteny za nadbytečný luxus, které jen výjimečně obsahovaly přírodní diamanty. Pohled na věc změnila až britská těžařská společnost De Beers, jež se roku 1938 spojila s agenturou NW Ayer & Sons, první reklamní agenturou ve Spojených státech, aby společně proměnily image diamantů v Americe.
Úspěšná kampaň podpořená hollywoodskými hvězdami a sloganem “Diamanty jsou věčné” zahájila novou éru, která mimo jiné pomohla upevnit myšlenku diamantových šperků, jako vzácných předmětů pro uchování významných chvílí.
Přihlášení
Registrace
