BUDOUCNOST GRAVÍROVÁNÍ DO DIAMANTŮ

Používání laseru pro značení diamantů je v současné době běžným standardem napříč celým oborem. Proces nazývaný laserová inskripce nebo laserové gravírování představuje označení broušeného diamantu číslem certifikátu, popřípadě logem gemologické laboratoře, která diamant hodnotila. Inskripce se zpravidla aplikuje na nenápadném místě, jako je rundista a jejím primárním účelem je potvrzení a zajištění příslušnosti k vydanému certifikátu.

Generální ředitel Mezinárodního gemologického institutu (IGI) Roland Lorie popsal výhodu inskripce velmi výstižně “Laserová inskripce umožňuje běžným spotřebitelům snadné ověření faktu, že parametry drahého kamene skutečně odpovídají údajům z vystaveného certifikátu.” Zároveň také dodal, že laboratoř IGI se sídlem v Antverpách je velkým zastáncem laserového gravírování.

Současné metody laserové inskripce

V diamantovém sektoru jsou v současnosti využívány dvě dostupné technologie pro použití laserové inskripce, a to “horká” nebo “studená”. Hlavním rozdílem jsou vlnové délky, které obě metody využívají.

Podle slov Davida Benderlyho, prezidenta a generálního ředitele společnosti PhotoScribe Technologies, jež zakázkově vyrábí laserové systémy pro využití v gemologických laboratořích, pracují tzv. horké lasery na vlnové délce od 220 nanometrů a mohou dosáhnout až infračerveného rozsahu. Díky tomu je paprsek schopen proniknout povrchem diamantu až do jeho vnitřní struktury, kde může dokonce ovlivnit napětí uvnitř krystalu a tím vytvořit mikroskopické trhliny. Broušené diamanty procházející procesem horkého laserování jsou tak z tohoto důvodu předběžně ošetřeny, aby byly chráněny před možným poškozením.

Naproti tomu studený proces laserového gravírování, nepřenáší teplo do okolního materiálu, čímž zaručuje mnohem bezpečnější průběh celého procesu, tedy bez možného vzniku “napěťových” trhlin. Paprsek musí striktně procházet v hlubokém ultrafialovém rozsahu o hodnotě 193 nanometrů. Díky tomu pak studené lasery vytvářejí znaky mnohem vyšších kvalit a ve velmi krátké době trvání pulsu.

Čím déle je diamant vystaven účinkům laseru viz “horká metoda”, tím více je náchylný na možné vnitřní poškození.

Značka po laserování

Oba dva zmíněné typy gravírování využívají svazek fotonů k “vypálení” obrazce do diamantu. Důsledkem je přeměna povrchu diamantu na grafit a amorfní uhlík, tedy vysoce kontrastní mikroskopickou značku, která je pro zkušeného pozorovatele viditelná i s klenotnickou lupou. Právě z toho důvodu se inskripce nejčastěji umisťuje na hranu obvodu diamantu a ne na více viditelná místa.

Britská společnost Obsydia zabývající se vývojem laserových technologií ovšem nedávno uvedla na trh svůj nejnovější systém D4000 Surface ID, u kterého se zaměřila na zkvalitnění kompletního procesu a tedy i konečného výsledku. Díky tomu dokáže tato společnost pomocí laserového procesu vytvořit transparentní, extrémně přesné a čisté linie, které se nacházejí v hloubce menší než 50 nanometrů pod povrchem. Benefitem celého procesu je také jeho rychlost, která překonává stávající technologie.

Velmi podstatným faktem je, že systém D4000 Surface ID nevytváří podmínky pro přeměnu uhlíku na grafit, díky čemuž se lze vyhnout jakémukoli optickému narušení vzhledu diamantu a jeho čistoty. Nevýhodou může být ale skutečnost, že Nano ID nelze pozorovat standardním kalibračním mikroskopem.

Další vývoj

Metody podpovrchových úprav nabízejí na rozdíl od běžně dostupného laserování velmi zajímavé možnosti. V budoucnu tak možná nebude výjimkou, že diamanty budou označeny například QR kódy o velikostech několik málo mikronů, které po naskenování zobrazí přímo elektronickou kopii certifikátu daného drahokamu. Technologie směřují neustále dopředu a celý diamantový trh očekává, co nového nás v příštích letech překvapí.

V obdobném duchu smýšlí také De Beers Institute of Diamonds, který upíná svou pozornost k vývoji proprietární (vlastní) metody zápisu na povrch diamantů. Jde o posun za hranice možností standardních laserů, které mají k dispozici např. gemologické laboratoře. The Beers vyvíjí “nelaserovou” technologii, díky které by z povrchu diamantu odstranili pouze materiál v řádu mikronů tak, aby nedošlo ke ztrátě hmotnosti. Nejen, že tato metoda není zatížena efektem karbonizování, ale dokonce dojde k zachování hmotnosti s přesností na 6 desetinných míst.