Modré odstíny diamantů vznikají koncentrací boru v atomové vazbě diamantu. Se stoupajícím množstvím boru, a tedy jeho vyšším obsahem v atomové struktuře diamantu, je odstín modrého diamantu více intenzivní. Sytější barvou výrazně narůstá vzácnost a hodnota diamantu. U modrých diamantů původem z australského dolu Argyle byla navíc prokázána přítomnost stopových prvků vodíku.

Růžové diamanty jsou odlišné od jiných barevných diamantů tím, že jejich barva není způsobena stopovým prvkem, jako například u modrých či žlutých diamantů. Místo toho během vzniku byly tyto diamanty vystaveny velmi vysoké teplotě, což mělo za následek deformaci krystalové mřížky diamantu a vytlačení některých atomů uhlíku z jejich správných poloh.

Žluté zbarvení diamantů je způsobeno koncentrací dusíku v atomové struktuře diamantu. Žluté diamanty mohou dosahovat extrémně vysokých stupňů sytosti, nicméně nejsou tak vzácné jako růžové, modré či zelené diamanty. Právě z toho důvodu jsou nejčastěji využívány ve šperkařství, kde dokonale kontrastují s bílým zlatem nebo platinou.

Zelené diamanty jsou nejsložitější v pochopení a ve správném určení jejich hodnoty. Důvodem je jejich vznik. Zelené diamanty vznikají při vystavení kontaktu s přírodní radiací. Z tohoto důvodu může být zelená barva diamantu přítomna pouze na povrchu diamantu nebo v celém diamantu.

Přírodně oranžové zabarvení diamantů je způsobeno dusíkem v krystalové mřížce diamantu. Oranžová barva je směsí primárních barev červené/růžové a žluté.

Čistě purpurové a fialové diamanty jsou extrémně vzácné. Fialové diamanty patří do šedivě-modrého spektra a purpurové do červeného/růžového. Diamanty těchto barev se až na výjimky vyskytují pouze v malých velikostech.